vindr 1 m. 'wind, sturm', nisl. fär. vindur, nnorw. schw. dä. vind. - got. winds, ae. afr. as. wind, ahd. wint. - lat. ventus, kymr. gwynt, toch. A want, wänt 'wind', mit -nt-formans; apr. wins 'luft, wetter' , wahrsch. mit n-formans zu idg. wzl. *ṷē 'wehen': got. waian, ae. wāwan, afr. wāia, ahd. wājen, zu, ai. vāti, gr. ἄημι, asl. věją, vějati 'wehen', lit. vějas 'wind' (IEW 82). - vgl. vás, veðr 2, vélendi 1, véli, vetr, vinda 3, vinza, vængr und -ósa I.

• wint (Lex Baiuvariorum; Lex Alamannorum)